Chorvatsko 2007…
Když se řekne Chorvatsko před normálním obyvatelem naší republiky, vybaví si moře, potápění, kamínky na pláži a ježky na dně, letos možná i požáry.
Když se řekne Chorvatsko před účastníkem letošního letního tábora kung-fu, vytane mu na mysli kromě výše zmíněných atrakcí (na které neměl v nabitém denním rozvrhu téměř čas – a když už čas byl, nebyla téměř síla je plně vychutnat, člověk sebou do těch kamínků bezmocně plácl, ledva se trochu smočil v móři a byl rád, že je rád) především vražedné vedro, ve kterém se marně snažil nabrat síly mezi jednotlivými tréninkovými dávkami.
My, kdo jsme tam byli, víme.
Vy, kdož jste tam nebyli, vězte, že tréninky se konaly v jediných příjemných dobách dne (ráno od půl sedmé do desíti, resp. jedenácti, odpoledne od pěti, resp. čtyř do osmi až půl deváté),
že v těch pěti nejúmornějších hodinách kolem poledne se člověk musel kromě nezbytné regenerace i najíst a aspoň na chvíli se doplahočit k moři (když už jsme v tom Chorvatsku!).
Nemluvím už ani o tom, jak chatky odmítaly vytrvale pochopit, že už je příjemný večerní chládek, a dál se vytrvale snažily každou odpočinkuchtivou osobu udusit a upéci současně.
Nicméně! Byl to týden naprosto úžasný, plný sebepřekonávání a objevování nových obzorů (hele, co já všechno dokážu?! to jsem ani netušil! jsem to ještě já??). Uznávám, že teď mluvím hlavně za nás, nováčky, ale věřím, že i zkušení harcovníci hung garových seminářů a táborů si ten týden užívali stejně intenzivně a že se na další podobnou nadílku v příštím létě těší stejně jako já… 🙂
za všechny překvapené pan učitel Tomáš
