styly > etika > úspěchy >


Hun Gar kung fu


Tradiční bojové umění z jižní Číny, styl tygra a jeřába. Hung Gar spojuje měkké tvrdé, ostatně nejznámější motto stylu je „tvrdý jako železo, měkký jako nit.“

Tai Ji Quan


Chen Tai Ji Quan využívá principů čínské tradiční medicíny a má silné zdravotní účinky. Tai ji je však především bojovým uměním, se svými aplikacemi a metodami sebeobrany.

Kudlanka 7 hvězd


Kudlanka sedmi hvězd je velmi dynamický styl, se svým bleskovým útokem a nepolapitelnou obranou. Výborně se hodí pro boj na blízko.

Kombatan Kali Presas


Kombatan je filipínské bojové umění. Tento styl je známý pro jeho doble baston techniky (techniky dvou holí).

Hung Gar Kung Fu

Hung Gar Kung Fu je jeden z nejznámějších stylů čínských bojových systémů na světě.

Hung Gar v překladu znamená „rodina Hung“. Je to jméno muže, který systém vynalezl, Hung Hei Goona. Základ Hung Gar Kung Fu pochází ze stylu tygří pěsti Fukienského Šaolinského chrámu s přidáním technik draka, jeřába, pantera a hada. Je založen na principu pěti elementů: kov, dřevo, oheň, voda a země.

Zvířecí systém učí studenty rozvíjet fyzické schopnosti, sílu a ducha. Pohyby pěti elementů pomáhají porozumět principu Yin a Yang. Jeden element je protikladem druhého, ale všechny elementy mohou dohromady tvořit jeden celek, který obsahuje dlouhé a krátké techniky a vnější sílu s vnitřní energií.

Tak jsou studenti schopni vytvořit lepší rovnováhu a fyzickou kondici, která jim zaručí pevné zdraví. V reálném boji jsou pak schopni zvládnout různé situace a bránit se proti jakémukoli útoku. Hung Gar obsahuje velmi silné techniky, díky kterým vypadá jako vnější styl, ale ve skutečnosti jím není. Obsahuje měkké a tvrdé, čímž vytváří rovnováhu protikladů „Tvrdý jako železo a měkký jako nit“.

Hung Gar je systém, který má pevný filosofický základ, učí studenty sebekontrole a použití síly k zachování míru, použití vědomostí a schopností k zastavení boje. To je skutečný účel tradičního Hung Garu. Trénink Hung Gar je systém založený na velmi dobré a progresivní metodě, kterou není možno získat skrze chladnou analýzu, ale většinou jen prostřednictvím hluboké osobní zkušenosti, procítění a opravdového poznání. Díky tomu se nakonec bojové techniky používají jako instinktivní reakce.

Hung Gar trénuje celé tělo a bezpochyby vychovává opravdové bojovníky. Porozumí mu však jen člověk, který ho používá v celém životě, nejen při boji v ringu a na ulici.

Sebedisciplína a sebevědomí, následované celým způsobem života, vedou k vítězství v boji. Ovládání emocí dodá bojovníkovi zázračnou vnitřní rovnováhu. Osobní schopnosti a tvořivost jednotlivce žije společně a v harmonii s duchem celého týmu. Hluboce propracovaný tréninkový systém vede k ovládání metabolismu a přispívá ke správné funkci vitálních orgánů a systému těla. Různorodost tréninku činí cvičení zajímavým a pomáhá překonávat stres. Znalost sebeobrany dodá cvičícímu pocit bezpečí, převahy a klid mysli.

Historie

Wong Fei Hung
Lam Sai Wing

Hung Gar Kung Fu je styl, který pokračuje v tradici jihočínského Fukienského šaolinského chrámu. Původ spadá do doby Mandžuské invaze v Číně (dynastie Čing 1644 – 1911).

Gu Sin byl opat Fukienského šaolinského chrámu. Žil v 17. století a byl expert na bojová umění se specializací šaolinská tygří pěst. Jeho studentem byl Hung Hei Goon. Byl silný a inteligentní, naučil se od svého mistra všem dovednostem a nakonec se stal jeho nejlepším žákem. Hung Hei Goon s několika dalšími studenty Šaolinu, z nichž někteří byli úředníci dynastie Ming a někteří uprchlíci, nenáviděl vládu dynastie Čing. Podíleli se na revolučních aktivitách proti dynastii Čing a na znovunastolení dynastie Ming.

Vláda dynastie Čing byla o jejich aktivitách informována a její informátoři rovněž odhalili ústředí v šaolinském chrámu. Poslala armádu, aby chrám zničila a pozabíjela mnichy i všechny ostatní, kteří v Šaolinu našli útočiště. V noci, když všichni spali, podnikla armáda brutální útok, během kterého byla většina lidí zabita a chrám byl spálen. Naštěstí Gu Sin, Hung Hei Goon a někteří další dokázali uniknout a ukrýt se v nedaleké jeskyni. Gu Sin řekl Hung Hei Goonovi a ostatním uprchlíkům, že v těch místech nemohou déle zůstat, jinak je armáda dynastie Čing vypátrá. Jelikož pro velkou skupinu je těžké se skrýt, museli se rozejít a rozdělit na různá místa po Číně, skrýt svou skutečnou totožnost a o Šaolinu už se nikdy nezmínili. Gu Sin ustanovil Hung Hei Goona vůdcem uprchlíků a pověřil ho odpovědností za šíření a další rozvoj šaolinského Kung Fu v Číně. Rovněž mu řekl, aby vedl lid k neustálému odporu proti dynastii. Z důvodu bezpečnosti se rozhodli použít Hung Hei Goonovo jméno pro název systému Kung Fu. Také změnili pohyby šaolinského pozdravu a některých dalších technik jako tajný signál skupiny uprchlíků ze Šaolinu.

Tradiční pohyby šaolinského pozdravu mají podobu mnicha modlícího se k Budhovi, tedy spojení dlaní před hrudníkem a úklona k vyjádření respektu. Tento pozdrav byl pozměněn do podoby obou rukou propínajících se před hrudníkem, pravá zavřená do pěsti a levá otevřená jako dlaň tlačící kupředu. Měl značit snahu o sjednocení odporu proti vládě dynastie Čing a znovunastolení dynastie Ming. Všechny tyto pohyby se předávaly z generace na generaci až do dnešních dnů. Význam pohybů už dávno pozbyl smyslu, ale duch volnosti šaolinských uprchlíků je v tradici Hung Garu stále živý. Šaolinský chrám byl zničen, ale narodilo se dítě – Hung Gar Kung Fu.

Cesta k dnešnímu Hung Garu

Lam Cho

Umění dále přešlo na Lok Ah Choye který jej zdokonalil po letech studií v blízkosti ostrého Che Seena a posléze jako důvěrný učedník Hung Hay Goona.

Nejnadanějším studentem Lok Ah Choye a dědicem stylu byl Wong Kei Jing. Byl významnou postavou kung-fu ve své době a jedním z „deseti tygrů Kwantonu“ – tento titul náležel deseti nejlepším bojovníkům v jižní Číně.

Tang Tung Wing

Wong Kei Jing předal umění jen svému synovi Wong Fei Hungovi, lidovému hrdinovi jižní Číny. O jeho životě pojednává více než sto filmů, televizních pořadů a publikací. Často byl hrán slavným čínským hercem Kwak Tak Hingem a později Jet Leem a Jacky Chanem. Nejnadanějším žákem a dalším dědicem Wong Fei Hunga v rodině Hung Gar byl Lam Sai Wing, který zdědil všechny znalosti svého Sifu o umění Hung Gar a o léčitelském umění Dit Dar (léčení kostí) a předal je svému synovci, žijícímu Lam Cho.

Někteří světoznámí studenti Lam Sai Winga: Kwan Kun, Tang Yee, Tam Chou, Tang Fong, Wong Man Kai, Wu Lap Fung, Lau Cham, Chan Hon Chung, Chiu Kau.

Byl a zůstává legendou díky svému způsobu života a příkladu odvahy a síly. O jeho životě byly natočeny čtyři filmy.

Synovec Lam Sai Winga Lam Cho, tradiční dědic Hung Gar, žil se svým strýcem více než 28 let téměř jako jeho syn a učil se tajemství umění Hung Gar a Dit Dar. Jeho jméno je v Hong Kongu, metropoli šaolinského kung-fu, spojeno spojeno s životem a rozvojem umění Hung Gar.

Významějši Lam Choovi studenti jsou Lam Chun Fai, Lam Chun Sing, Tang Kwok Wah, Wong Lee, Kwonk Tit Fu, Let Yat Ming, Wong Yiu Ching a Kwon Buck Sam.

Kombatan Kali Presas style

Filipínské bojové umění

Kombatan je filipínské bojové umění. Hlava a zakladatel systému je Ernesto A. Presas. Tento styl je známý pro jeho doble baston techniky (techniky dvou holi) , ale take rozviji techniky solo baston a krátké i dlouhé čepelové zbraně , stejně jako boj beze zbraně a zápas…

V naší akademii se věnujeme kromě tradičního Shaolin quan, též systému Bei Shaolin. Prameny výuky sahají nejdříve do Voroněžského centra Wushu, později pak do Vídně, kde žije Velmistr Chen Shi Hong a v neposlední řadě do školy Shifu Pavla Kaly, který je velmi bohatým pramenem i inspirací dosud.

Ernesto A. Presas Sr se narodil v přímořském městečku Hinigaran, Negros Occidental na 1945-05-20. Ve věku 8 let začal svuj trénink bojových umění pod jeho otcem, José Presas, známým Escrima bojovníkem své doby.  Také jeho dalsí výcvik v bojových uměních je eklektický, studoval judo, džiu-džitsu, karate, a různé formy filipínskych a japonskych zbraní. V současné době je Lakan Sampu (10. Dan) v Arnis a Mano Mano (boj beze zbraně) a je držitelem Lakan Walo (8. Dan) ve filipínskych zbraních.
 
Bratři Remy a Ernesto Presas pozorovali, jak klasické umění jejich země ztrácejí svou přitažlivost, a proto pomalu umíraji. Oba se snažili modernizovat filipinské umění do efektivního bojového systému, jenž by opět zaujal studenty bojových umění žijící v moderní společnosti. Jejich sen znovu představit staré umění vedl k vývoji Modern Arnis. Ernesto Presas později přejmenoval svou verzi na Kombatan (původně Phillippino Combative Arts).
 
V roce 1970 začal učit filipínské bojové umění na Filipínské univerzitě a Lyceum na Filipínách. Později se výuka rozšířila do jiných tříd na University of Santo Tomas, Ústřední vysoké škole na Filipínách, Far Eastern Vojenske akademii, Philippine National Police Academy a na Filipínske škole pro důstojníky letectva.
 
Také v roce 1970 byl pozván do Japonska na EXPO ’70 ‚ aby zde představil Arnis. Rychle získal respekt mnoha japonských mistrů, kteří nazvali jeho umění filipínské Kendo. Po návratu domů, s pomocí svého přítele Frederico Lazo, otevřel svůj první klub. Později založil Modern Arnis Association of International na Filipínách a ARJUKEN (což je zkratka pro Arnis, Jujutsu, Kendo) Karate Association pro formální šíření umění v Filipínách. V roce 1975 založil Mezinárodní federaci filipinských bojovych uměni (IPMAF) a začal šířit filipínská umění do okolního světa. V jeho době Arnis Presas Styl a techniky se staly široce přijímany v Evropě, Spojených státech, Kanadě, Mexiku, Austrálii, Novém Zélandu, Jižní Afriky, Saúdské Arábie a Puerto Rico. Publikoval také řadu knih a videí a vystupoval na obálce časopisu Inside Kung Fu s názvem „Ernesto Presas: Otec Mano Mano“.

Kombatan kombinuje několik tradičních filipínských stylů, které byly spojeny do jednoho umění:
Palis                              
Hirada Batangueno
Sungkiti Tutsada
Abaniko Largo / Corto
Doblada / Doblete
Banda y Banda
Sinawali
Espada Y Daga
Daga sa Daga
Dulo Dulo
Dos Puntas
Tres Puntas
Bangkaw
Sibat
Mano-Mano
Sipaan
Dumog

Tai Ji Quan

Tai ji quan je poměrně stará forma čínského cvičení a zároveň bojového umění, které bylo odvozeno z duchovních principů taoismu, ze staré čínské medicíny a některých tehdejších odvětví externích i interních stylů kung fu. Proto je toto cvičení přínosem nejen pro naše zdraví – fyzické, mentální, duševní a duchovní; ale je to také velice sofistikovaná a vědecká metoda sebeobrany.

Jelikož je tento systém cvičení vhodný pro lidi všech věkových kategorií a člověk nepotřebuje při jeho cvičení žádné speciální vybavení nebo prostředí, získal si oblibu u cvičenců téměř po celém světě. Tento typ cvičení vede obecně cvičence ke zlepšení zdraví, jejich fyzické kondice, duševní čistotě, harmonii a klidu v mysli, v souladu s přírodními zákony, ale také ke schopnosti bránit sebe nebo ostatní při útoku.

Jestliže cvičíme pomalu a uvolněně, s myslí koncentrovanou a volným přirozeným dechem, pak nám ruční i zbraňové formy tai ji quanu poskytují vyrovnaný a harmonický dril pro svaly i klouby v těle, skrze provádění jednoduchých i náročných tělesných pozic, pohybů a sestav. Správné provádění daných pohybů s respektováním principů tai ji člověk může také velmi zlepšit a prohloubit meditaci, která vede lidskou mysl a vědomí k vyšším stavům a k hlubšímu pochopení sebe sama a vůbec všech jevů, které ve vesmíru probíhají. Jestliže připustíme myšlenku, že naše bytí je vlastně takový malý lokální vesmír, tak poznání sebe sama a principů fungujících v nás jdou potom velmi efektivně zobecnit do makroskopického měřítka celého vesmíru jako takového.

Hlubší regulovaný dech doprovázen pomalým cvičením ručních forem mimo jiné zapříčiňuje pohyb a rozpínání bránice směrem dolů a vně; a také její kontrakci dovnitř a nahoru. Tento brániční pohyb jemně ale velmi intenzivně masíruje játra, střeva a celý zažívací systém. Rozvíjení hlubšího dechu rovněž pomáhá plícím rozvíjet schopnost pojmout s nádechem větší objemové množství vzduchu než obvykle. Tento větší příjem kyslíku je důležitý pro jeho spotřebu s rostoucí krevní cirkulací. Tímto jednoduchým mechanismem napomáháme vlastně rozšíření krevních cév, které zásobují srdce a další důležité vnitřní orgány. Proto Tai ji také pomáhá jako prevence před trombózou, srdečních onemocnění a spoustou dalších nemocí dnešní „moderní“ doby. Provádění ručních i zbraňových forem zklidňuje a harmonizuje mysl skrze relaxovanou koncentraci na správné a pomalé provádění pohybů. Cvičení stimuluje centrální nervový systém, tím že posiluje a harmonizuje sympatický a parasympatický nervový systém, který rozvíjí a zlepšuje harmonii všech vnitřních orgánů v těle. Když se svaly při formách pohybují, tak vyvíjí určitý tlak v našich žilách a tím napomáhají návratu krve zpět do srdce a tímto způsobem zlepšují cirkulaci krve v těle. Rovněž práce břišní stěny při cvičení chen qi kungu a forem zlepšuje zažívání, zvyšuje apetit a působí také jako prevence proti zácpě. Efektní provádění pohybů tai ji může vést skrze uvolnění a koncentraci mysli také k různým změnám v našem charakteru a počínání. Cvičenci se mnohdy stávají více vyrovnanými a méně agresivními.Text je s laskavým dovolením převzat ze stránek České Asociace Chen Tai Ji Quan.

Historie

Linie mistrů

 Chen Bu
|    1. generace rodiny Chen, zakladatel vesnice Chenjiagou - rodiště Tai Ji Quan
|
› Chen Wangting (1600 - 1680)
|    9. generace rodiny Chen, zakladatel Tai Ji Quan
|
› Chen Soule, Chen Guanyin, Chen Zhengru
|
› Chen Shanzi, Chen Jingjie, Chen Jingbai, Chen Jingxia
|
› Chen Binwang (1748 - ?)
|
› Chen Changxing (1771 - 1853)
|    Autor dvou forem Starého stylu: Lao Jia Yi Li, Lao Jia Er Lu
|
› Chen Gengyun (79 let)
|
› Chen Yanxi (81 let)
|
› Chen Fake (1887 - 1957)
|    Autor dvou forem Nového stylu: Xin Jia Yi Li, Xin Jia Er Lu
|
› Chen Zhaoxu (1911 - 1960)
|
› Chen Xiaowang (* 1946)
|    Současná nejvyšší autorita stylu, autor přípravných forem: 19 a 38.
|
› Chen Shi Hong, Sigun (* 1959)
|    Jeden ze současných velmistrů Chen Tai Ji Quan, zakladatel Rakousko-čínské
|    asociace Wushu, čestný předseda výzkumné společnosti Chen Taijiquan v Číně,
|    prezident Mezinárodní asociace stylu Chen Taijiquan v Tokyu.
|
› Pavel Hlavoň, Sifu (* 1974), David Pirochta, Sifu (* 1972)
|     Zakladatelé a vedoucí České asociace Chen Tai Ji Quan                			         
|	
› Jiří Hauska, Sifu(*1978) instruktor České asociace Chen Taj Ji Quan

Tchaj-ťi čchüan (dále jen tchaj-ťi) se rozděluje na 5 stylů: Chen, Yang, Wu, Sun a Wu. Tyto styly se od sebe liší pohyby, postoji a rychlostí procvičovaných sestav. Obsah a principy těchto stylů jsou stejné a zahrnují v sobě hned několik funkcí:

  • zdravotně léčebnou
  • sebeobrannou
  • meditativně filosofickou

Text je s laskavým dovolením převzat ze stránek České Asociace Chen Tai Ji Quan.

Teorie

Tento článek byl převzat z webu TCM Bohemia, s.r.o.

Z hlediska naší západní terminologie jde při cvičení tchaj-ťi o vědomou volní činnost, která vede k vytvoření nových pohybových programů. Účelnost pohybu vytváří správnou motivaci, kterou se snažíme podtrhnout zvýšením senzomotorické vnímavosti – směřováním pohledu s natáčením celé hlavy, uvolněním dechu, vnímáním pocitu tíhy – gravitace působící na naše tělo (viz principy tchaj-ťi).

Hodnota tchaj-ťi jako měkké sebeobrany je všeobecně potvrzena. Správným užitím je možno neutralizovat protivníkovu sílu silou mnohem menší a tak nenuceně (volně) kontrolovat situaci a zároveň využít jeho síly jako jeho vlastní nevýhodu. Cvičení umožní získat klid mysli, uvolnění těla, ale zároveň pružnost svalů a znamenitý tělesný stav bez ohledu na zdraví jedince na začátku cvičení (Yang Sau Chung, 2000).

Při tchaj-ťi se snažíme o ovládání svého těla, což znamená přizpůsobit tělo pohodlné a co nejuvolněnější pozici. Člověk je jako jeden celek a pracuje s určitými principy a metodami, které ho provázejí celým učebním procesem při cvičení.

Historie a vznik tchaj-ťi (podrobněji Vojta, 2001; Yang Jwing, 1995) není předmětem této práce, proto se o vývoji tohoto východního umění nebudeme podrobněji zabývat.

Tchaj-ťi čchüan čchüan je většinou prezentováno jako dechové zdravotní a relaxační cvičení, v prvé řadě je to však bojové umění a v překladu znamená „pěst velkého předělu“. Předností tchaj-ťi je skutečnost, že vnáší do něčeho tak impulzivního a hrubého jako je boj lidskou inteligenci a cit. Především je to program rozvoje schopností adaptovat se, přirozeně a pružně reagovat, neztrácet nadhled a sebejistotu, potlačit v sobě primitivní násilí, agresivitu a bezhlavost.

Výzkum byl proveden v Pekingu na sportovně lékařském centru, u věkové skupiny v rozsahu mezi 50 až 89 lety. Z toho bylo 32 pravidelně cvičících tchaj-ťi a 56 necvičících (Wu, 1988).Pro pochopení tchaj-ťi a pohybu v něm chci zmínit jeden téměř mystický příběh. Vypráví se o zakladateli stylu Yang, mistru Yang Luchanovi. „Jeho cit pro vnímání směru a síly pohybu byl tak dokonalý, že pták sedící v jeho otevřené dlani nemohl vzlétnout. Vždy, když se chtěl opeřenec odrazit, Yang Luchan vystihl ten správný okamžik, rukou povolil dolů a do stran, čímž mu nedal opěrný bod pro odraz a pták padal s jeho dlaní a nenašel pevný bod. Jakmile pták dosedl a okamžik odrazu byl pryč, Yang Luchan ruku opět lehce pozvedl, dal mu pevný bod a vše začalo znova.“ Tento příběh ukazuje, co je podstatné pro vnitřní bojová umění a také pro pohyb. Pokud chceme obohatit svůj život a prostřednictvím vypěstovaného citu využít zákonů fyziky a biologie až na samou mez, je tchaj-ťi možnou cestou k tomuto obohacení (Vojta 1993, 2001).

Tchaj-ťi a ostatní bojová umění umožnují dosažení nepopsatelné hloubky, prostřednictvím po staletí pěstovaných technik se můžeme ponořit do zcela zvláštního světa, odložením svázanosti dnešní civilizace a přesně v duchu prastarých tradic provádět cvičení, která jakoby vedla mimo běžné vědomí člověka a která pomáhají nalézt ztracené hodnoty dnešní společností nedoceněné.

KUNG-FU STYL KUDLANKY NÁBOŽNÉ SEDMI HVĚZD

VZNIK STYLU

Stejně jako u mnoha jiných tradičních stylů čínského kung-fu, lze vystopovat původ stylu kudlanky nábožné sedmi hvězd v severošaolinském klášteře v provincii Che-nan (Henan).

Jako zakladatel tohoto stylu bývá nejčastěji označován napůl legendární Wong Long, šaolinský mnich, který žil pravděpodobně v období na přelomu dynastií Ming (1368–1644) a Čching (1644–1911), tedy zhruba před 350 lety. O Wong Longovi se traduje, že přestože tvrdě trénoval v klášteře a učil se hodně i od učitelů napříč celou Čínou, stále nebyl schopný porazit své kung-fu bratry v přátelských potyčkách. Až jednoho dne…

Když byl jednou Wang Lang na vycházce, zpozoroval souboj kudlanky nábožné s cikádou (mohutný hmyz s dlouhými křídly z řádu polokřídlých). Na první pohled by se možná zdálo, že je tak velký hmyz proti drobné kudlance ve výrazné přesile, nicméně kudlanka velmi odvážně zápasila. Wanga bojovnost, rychlost a síla kudlanky, která byla podle všeho v oslabení, uchvátila. Jakmile cikáda zaútočila, kudlanka se natočila bokem a cikádu bleskově ohromnou silou uchvátila svými mohutnými končetinami. Wang Lang si kudlanku odnesl do svého příbytku a dále ji sledoval. Pobízel ji stéblem rákosu a pečlivě studoval její pohyby a reakce na různé situace. Wang pak její pohyby napodoboval a tak postupně pomalu vyvíjel svůj systém. Tyto pohyby spojil do dnes známé kombinace 12 klíčových slov, 7 dlouhých, 8 krátkých, 8 úderů pevnou pěstí, 12 úderů pružnou pěstí, 8 typů ochromujícího útoku a 8 typů smrtelného útoku. Tak vznikl kung-fu styl kudlanky nábožné s charakteristickými rychlými silnými pohyby.

Když byl Wang Lang hotov, doplnil svůj nový styl o nejlepší techniky jiných sedmnácti stylů, kterým se naučil. Čím více cvičil, tím více si uvědomoval, že navzdory velmi rychlé povaze stylu, odrážející sílu a rychlost kudlanky, hbitým úderům neodpovídala práce nohou. Wang tedy pozoroval hrající si a bojující opice a řešení bylo jasné. Kdyby dokázal skloubit pohyby rukou ve stylu kudlanky s důmyslnou prací opičích nohou, bojoval by rychle rukama i nohama. Poté, co se dále věnoval tréninku, zkusil Wang Lang svůj nový styl při cvičení se svými bratry. K jejich velkému překvapení se mu dařilo je porazit, a tak společně trénovali, studovali a dále se zlepšovali v novém stylu. Wang později opustil klášter Šaolin a vrátil se do Šan-tungu, kde pomáhal se založením kláštera Lao-šan.

Název stylu kudlanky nábožné sedmi hvězd je odvozen od souhvězdí Velkého vozu a evokuje, že by se následovníci tohoto stylu měli rozšířit po celém světě. Někteří historici v něm vidí spojitost s tajnými společnostmi, které údajně usilovaly o svržení dynastie Čching a znovunastolení dynastie Ming. Jiní zase tvrdí, že kudlanka, již Wang Lang chytil, měla na těle sedm hvězd. Jak čas plyne, je samozřejmě těžké tyto legendy potvrdit či vyvrátit, nicméně v ústní tradici se naše škola kloní k prvnímu vysvětlení.

Wang Lang

MISTŘI

Wang Langovým následovníkem první generace byl čínský taoistický bylinkář a lékař Sing Sil. O jeho životě toho není příliš známo. Víme jen, že vstoupil do kláštera Lao-šan, aby se poradil s místními bylinkáři, a jakmile spatřil mnichy cvičící styl kudlanky nábožné, požádal je, aby se tomuto umění mohl také učit. Po mnoha letech usilovného cvičení si nakonec osvojil celý systém a odešel do taoistického kláštera Zeleného draka.

Sing Sil se spřátelil s členem ochranky Li San Ťienem (druhá generace) poté, co společně přemohli skupinu loupežníků. Jejich přátelství se prohlubovalo, a protože byl Li San Ťien upřímný člověk, opat Sing Sil jej naučil celý systém kudlanky nábožné sedmi hvězd. Li San Ťien se vrátil ke své práci, kde se proslavil svými „bleskovými pěstmi“. V 60 letech se vrátil domů do provincie Šan-tung, kde se setkal s Wang Žung Šengem (třetí generace), mistrem Číny v kung-fu. Říká se, že zatímco Wang předváděl své umění, Li San Ťien odměřeně komentoval jeho kung-fu. Wang se rozčílil, neotálel a starého muže vyzval na souboj. Wang v souboji nebyl schopen prolomit starcovu obranu, a protože byl Li San Ťien natolik pokročilý bojovník, poprosil jej Wang, aby se stal jeho žákem. Wang pocházel z bohaté rodiny a toto bojové umění nikdy veřejně nevyučoval.

Později Wang přijal žáka jménem Fan Sü Tung (čtvrtá generace). Fang byl obrovský muž, vážil téměř 130 kilogramů a svou technikou „dlaně železného písku“ se proslavil po celém kraji. Říká se, že pomocí ní dokázal zabít dva útočící býky a v roce 1870 porazil na turnaji konaném na Sibiři ruského zápasníka. Tak se stal čínským hrdinou a přezdívali mu „obr s mečem“. Fan Sü Tung učil veřejně, měl mnoho žáků, jedním z nich byl Luo Kuang Jü (pátá generace).

V roce 1909 Mistr Chou Jüan Ťia spoluzaložil šanghajskou sportovní asociaci Ťing-wu. Pozvání vyučovat zde dostal Mistr Fan Sü Tung, který však odmítl – částečně i proto, že už mu bylo přes osmdesát let – a místo sebe poslal svého studenta, Mistra Luo Kuang Jüa. Ten v asociaci učil 10 let. Tehdy se styl kudlanky nábožné sedmi hvězd učil poprvé veřejně mimo provincii Šan-tung. V roce 1919 Luova pověst ještě vzrostla: zvítězil jako nejlepší bojovník na velkém mistrovství v Šanghaji. Mistr Luo Kuang Jü se stal jedním ze „Čtyř velkých mistrů“ asociace Ťing-wu. V roce 1929 jeden ze studentů Mistra Luoa, Ma Čcheng-Sin, vyhrál první místo v čínském turnaji v kung-fu v Nankingu. V roce 1930 Mistr Luo na žádost hongkongské asociace Ťing-wu odcestoval na jih, kde šířil styl kudlanky nábožné sedmi hvězd. Když se roznesla zpráva o plánovaném příjezdu Mistra Luo, hongkongští studenti bojových umění hořeli nedočkavostí.

OHROMNÝ ZÁJEM

Jedním z mladíků, kteří dychtivě očekávali příležitost trénovat u tohoto mistra, byl Čchu Čch’ Man (šestá generace). Od útlého dětství se velmi zajímal o čínská bojová umění a do asociace Ťing-wu jej přivedli blízcí přátelé v roce 1942. Nejprve studoval šaolinský styl tchan-tchuej (tan tui) u Mistra Čchu-Eng Šu Čchinga a poté u dvou dalších mistrů tohoto stylu, Miou Jük Kcheje a Čchuej Lin Wora. Čchu Čch’ Man studoval také u nejlepšího studenta Mistra Čchuej Lin Wora, Pa Lin Saje. S velkým odhodláním a úsilím cvičil šest let, ale nebyl spokojen a v asociaci Ťing-wu začal studovat styl orlího spáru a tchaj-ťi čchüan.

Čchu Čch’ Man se stal následovníkem Luo Kuang Jüa, s nímž jej seznámil Mistr tchaj-ťi Ng Po Čeng. Díky jeho osobnímu vedení a velmi vytrvalému cvičení dosáhl vynikajících výsledků. V roce 1933 byl Čchu jmenován Mistrovým pomocným instruktorem a v případě jeho nepřítomnosti vedl sám hodiny. Téhož roku byl také jmenován hlavním vedoucím oddělení čínských bojových umění asociace Ťing-wu. Tuto pozici Čchu zastával šest let, během nichž cestoval s Mistrem Luo do Kantonu a sousedních zemí a předváděl zde kung-fu.

Asociace Ťing-wu byla později kvůli ekonomické krizi kolonie nucena ukončit činnost. Mistr Čchu a jeho kung-fu bratři se však nenechali odradit a v roce 1938 otevřeli v Hongkongu sportovní asociaci Man Čchiang. Mistr Čchu byl zvolen prvním předsedou asociace a Velmistr Luo byl jmenován hlavním instruktorem bojových umění. Mistr Čchu v divadlech a na akcích pod širým nebem po celém Hongkongu a Nových teritoriích často předváděl kung-fu pro dobročinné účely. O něco později vypukla válka v Tichomoří a sportovní asociace Man Čchiang musela být zavřena. Velmistr Luo se vrátil do svého rodného města Fung Loy v provincii Šan-tung, kde záhy po válce zemřel. Konec války byl v Hongkongu velmi náročný, a protože obyvatelé bojovali o přežití, většina studentů Velmistra Luo odešla do komerční sféry a zůstalo jich učit jen pár.

Lee Kam Wing (sedmá generace) se narodil v roce 1947 v Hongkongu a pocházel z rodiny s tradicí bojových umění: jeho otec Lee Čchau praktikoval kung-fu styl Paj Mej. V dětství často sledoval otce při cvičení s kung-fu bratry. Jako obchodník ale umění Paj Mej nikdy nevyučoval a cvičil čistě pro zdraví a sebeobranu. Proto neučil ani mladého Lee Kam Winga. O různých stylech kung-fu toho Lee Kam Wing příliš nevěděl, ale celé dětství jej fascinovala čínská bojová umění a velmi rád sledoval kousky Opičího krále v různých operách a filmech.

Protože se zajímal o bojová umění, vzal jej strýc do hodiny Mistra Čchu Čch’ Mana. Malý Lee Kam Wing na studenty zíral s očima navrch hlavy a nemohl uvěřit tomu, s jakou rychlostí, silou a hbitostí cvičí. Domníval se, že to je opičí styl, ale zanedlouho zjistil, že sleduje kung-fu styl kudlanky nábožné sedmi hvězd. U Mistra Čchu začal studovat v patnácti letech a tvrdou práci v otcově barvírně začal vnímat v lepším světle: Mohl by jí využít k tréninku, k posílení nohou a paží. U Mistra Čchu Lee Kam Wing cvičil deset let a naučil se celý systém v podobě, v jaké mu jej předal Velmistr Luo Kuang Jü. V roce 1972 si s podporou Mistra Čchua otevřel vlastní tělocvičnu bojových umění. Mistr Čchu mu předal čtyři ručně psané knihy, které dostal od svého učitele Luo Kuang Jüa: Počátky šaolinského kung-fu, Základní struktura technik železné dlaně, Teorie boxu stylu kudlanky nábožné sedmi hvězd a Postupy pro ranhojiče (dit da).

Mistr Lee studoval v Kantonu chiropraxi a akupunkturu a je absolventem proslulé čínské ortopedie ve Fo-šanu. Společně s Mistrem Liang Tchingem (Leung Tingem) sepsali podklady pro knihu Kung-fu kudlanky nábožné sedmi hvězd, která vyšla v roce 1980. Lee Kam Wing je od roku 1981 praktikujícím buddhistou a v roce 1985 vydal knihu Tajemství kung-fu kudlanky nábožné sedmi hvězd.

SYSTÉM

Styl kudlanky nábožné sedmi hvězd je bohatý a ze severních stylů kudlanky nábožné je také nejčistší a nejpůvodnější. Sestává ze čtyřiceti pěstních forem, v šestadvaceti formách využívá šestnácti různých zbraní, zahrnuje 12 forem pro dvojici se zbraněmi, čtyři pěstní formy pro dvojici a jednu formu čchi-kungu. Když Wang Lang vytvořil systém kudlanky sedmi hvězd, vyvinul na základě pohybů kudlanky nábožné vynikající metodu boxu a doplnil ji o zbraně ze šaolinského kláštera staré více než pět set let (např. kopí, šavle, dvě hole, halapartna, meč, háky,…). Je to ucelený systém, a tak nemusíme měnit pohyby nebo přebírat prvky jiných stylů,“ vysvětluje Mistr Lee a dodává: „způsob praktikování kung-fu je podobný jako řešení matematických problémů: trénink forem je rovnice, jejímž výsledkem je reflexní pohyb osvojený díky dlouhodobému tréninku, a tedy i schopnost reagovat na jakoukoli situaci pomocí jakékoli techniky, aniž bychom přemýšleli, jak se zachovat.“

Vnitřní a vnější by mělo propojovat „pět vnitřních elementů“: energie, duch, síla dechu, fyzická síla a moc dosažených dovedností. „Pět vnějších elementů“ představují oči, tělo, ruce, metody aplikací a práce nohou. Škála technik útoku zahrnuje dlouhé údery (kopy a údery pěstí atd. na dálku), střední (nízké kopy, svislý úder pěstí dozadu, zvedák, údery dlaní nablízko atd.) a krátké údery (lokty, koleny, zamykání kloubů atd.). Síla by měla být pružná a měla by se uplatňovat ve správný okamžik – je třeba se vyhnout těžkopádné síle.

Wang Langův systém obstál ve zkoušce časem, přežil války a politické konflikty a osvědčil se jako účinná metoda. Svým praktikujícím nabízí vynikající metodu sebeobrany a utužování zdraví a velmi dobře se hodí pro život v našem moderním světě.